2014 – Prrrravěk
Na začátku prázdnin jsme se přesunuli nazpět v čase a ocitli se tak v době kamenné. Rázem se vytratila všechna naše původní jména a po zhlédnutí filmu Rrrr!!!! se z nás všech stali Kameni. Přišli jsme o veškeré vymoženosti dnešní doby a nezbylo nám nic jiného, než se spoléhat na vlastní síly a přírodu, která nás v celé své kráse měla obklopovat následujících 13 dní.
Prvním úkolem byl boj o oheň, neboť bez něj by nám v jeskyních, které jsme si nejdříve museli sami postavit, byla zima. Naštěstí byly všechny čtyři oddíly úspěšné a oheň se jim podařilo ukořistit zlému kmenu Špinavovlasů, který se usídlil nedaleko naší pravěké vesnice. Oheň však nestačilo pouze ukrást, ale museli jsme ho uchránit i před nepříznivým počasím, které nás v tu dobu dostihlo. Navíc nikdo z nás neuměl zajistit potravu ani kožešiny na obleky, proto jsme museli začít navštěvovat pravěkou školu života. Zde jsme se postupně učili rozeznávat různé druhy rostlin a živočichů, určovat, co nám z nich bude k užitku. Došla řada i na umění rozdělat oheň, abychom ho nemuseli neustále hlídat nebo krást Špinavovlasům.
Postupně jsme všechny své nově nabyté znalosti začali využívat. Uměli jsme rozeznat stopy zvěře a tudíž i vystopovat budoucí potravu. Dokázali jsme vyrobit pravěké zbraně či pasti a díky nim ulovit ryby, jelenomuta nebo mamuta. Když nebylo žádné stádo nablízku, spokojili jsme se s plody a bylinkami, co jsme našli v lese a vypěstovali na svých políčkách. Nebo jsme si upekli placky na pecích, které jsme si sami postavili z kamenů. Jednou nám náš šaman při půldenním výletě do Záhorčic dokonce vyčaroval buřtíky, které jsme si opekli k obědu, abychom měli sílu na cestu zpět do tábora.
Když jsme nalovili dost zvěře, začali jsme si z kožešin vyrábět oblečky a připravovat se tak na nejdelší celodenní cestu, co nás čekala v půlce tábora. Potřebovali jsme dojít do nedaleké Blatné a tam si v Kyjárně zakoupit kyje pro svůj kmen. Nejdříve proběhla módní přehlídka, abychom si všechny oblečky pořádně prohlédli, a pak jsme mohli vyrazit. Cestou jsme nalezli několik indicií, které nám ukázaly, kde se Kyjárna nachází. Museli jsme zaplatit sedm zubů z divočákomuta, aby nám kyj prodali. Ještěže jsme zuby a jiné ozdoby (ořechové skořápky, šnečí ulity..) dostávali za každé úspěšné splnění úkolů.
Jak se čas tábora chýlil ke konci, dorazila k nám i vymoženost – směnný obchod. Vzali jsme tedy pro nás nepotřebnou hrací kostku bez čísel a vyrazili ji do nejbližší osady vyměnit. Dostali jsme za ni spoustu potřebných vynálezů, které jsme do té doby neznali. Abyste si ale nemysleli, že jsme se jen učili nebo pracovali, to ne! Došlo i na kmenové radovánky, slavnost po lovu nebo srnabal – tedy tanec či sportovní klání. Dva týdny utekly jako voda, sundali jsme pravěké obleky, odhodili zbraně a byl čas na odjezd domů. Už teď jsme ale všichni napjatí, co nás v Hubenově potká příští rok.